Řemeslníci - Aleš Vostřez
Péct vytlačované perníky z dřevěných forem se Aleš Vostřez naučil v roce 2000 od své manželky Martiny. Ta je vyráběla již od roku 1988 se svým prvním manželem Ing.Františkem Kvapilem, který zemřel v roce 1995 (syn řezbáře Ing.Oldřicha Kvapila). Od roku 2000 bylo tedy možné tu a tam, na různých trzích a jarmarcích, narazit na perníky označené symbolem „Staročeské perníky“. První jarmark na kterém Aleš Vostřez prodával perníky byl 8.května 2000 v Havlíčkově Brodě. Společně s Martinou se od této doby pravidelně účastnili akcí na Veselém kopci, Rožnově pod Radhoštěm, Kouřimi, Hrádku u Nechanic apod. Až do léta roku 2001 Aleš Vostřez souběžně s výrobou perníků pracoval v lese. Až po tomto datu se rozhodl naplno věnovat pouze perníkům. Do roku 2005 vyráběl společně s Martinou perníky doma v rodinném domku v Hořicích v Podkrkonoší a perníky jezdili prodávat na akce o víkendech. Dodávali je také do několika menších obchodů. Prvním obchodem, kde se perníky začaly prodávat, byla v roce 2001 galerie Veselý výlet v Temném dole v Krkonoších. Období od roku 2000, až do konce roku 2004, by se dalo nazvat jako období hledání. V této době se podařilo dotáhnout recepturu k dokonalosti, ustálil se styl balení perníků (barevné podkladové dektury + štítky s ikonografií), na akcích se kromě pouhého prodávání perníků začala předvádět i jejich výroba a dokonce se začalo i s dílnami pro návštěvníky. K dalšímu zlomu v perníkářské profesi Aleše Vostřeze se začalo schylovat v květnu 2004, kdy společně s Martinou, navštívili poprvé Perníkovou chaloupku pod Kunětickou horou u Pardubic. Bylo to večer 7.května 2004, kdy se tam konalo setkání perníkářů, kteří se druhý den účastnili Slavností perníku na pardubickém zámku. Na tomto setkání se Aleš Vostřez seznámil s Luďkem Šormem, který všem přítomným představil svůj záměr na vybudování Muzea perníku a pohádek – Perníkové chaloupky. V lednu 2005 se potom oba domluvili na vzájemné spolupráci, která trvá až dodnes. Prvním krokem bylo 7.května 2005 otevření „Perníkářské dílny Ježibaby“. Veškerá výroba perníku se tak z rodinného domku v Hořicích přestěhovala do Perníkové chaloupky, kde od té doby návštěvníci mohou téměř denně vidět na vlastní oči výrobu vytlačovaných perníků. Druhým krokem byla částečná změna identity, to znamená, že se Aleš Vostřez doslova proměnil v Ježibabu, a v pracovní době, kdy vyrábí v Perníkové chaloupce perníky, pobíhá po své perníkářské dílně v sukni a v šátku, a společně s průvodci tvrdí návštěvníkům muzea, že je opravdická, 750 let stará, Ježibaba.
